Rady na historické dobové akce
Čas od času se účastním historických akcí, které povětšinou zahrnují dobovou ukázku. Nejenže fotím průběh akce, ale občas jsem i aktivním účastníkem – „dobovým hercem“.
Přestože v těchto ukázkách vystupují zejména milovníci a nadšenci historie, které považuji za znalce, častokrát jsem svědkem chyb, kterých se dopouštějí, a které bohužel následně kazí celkový dojem akce.
Jednou z takových častých chyb je délka sukně či šatů u žen.
Časopis Salon VI. 1927 – 1928 píše: „A která sukně zakrývá kolena, ta už sluší jenom nějaké prababičce. Je skutečně až ku podivu, že tolik párů dokonalých kolínek se mohlo tak dlouho sobecky skrývat pod dlouhými, neforemnými sukněmi; až loni měla móda nápad a odhalila je – bez slavnostních řečí, fanfár a zpívání Smetanova „Věna“, bez nichž se žádné „odhalení“ neobejde.
Po této výstižné definici by se asi každý domníval, že délka sukně končí nad koleny. Avšak není tomu tak. Šaty a sukně byly vždy střiženy lehce pod kolena.
Proč se tedy autor článku zmiňuje o odhalení dokonalých párů kolínek?
Odpověď je prostá. Pokud žena stála například na ulici, prohlížejíc si výlohu, sukně schovávala to, co měla a střih tedy dodržoval určitou normu a formu mravnosti. Ovšem při chůzi délka dostačující nebyla. Díky tomu se gentlemani mohli alespoň na pár krátkých okamžiků pokochat krásou zakázaného.
Jajka Jírová